Někde jsem četla, že pravědpodobnost, že spadnete s letadlem je docela velká.
Taky jsem četla, že je hodně pravděpodobné i to, že aspoň jednou za život způsobíte dopravní kolizi, která se po letech (ve vašich očích a ve vašem vyprávění) stane velkou dopravní nehodou. Stejně tak je (především pro mě) nesmiřitelným faktem, že za průměrných 80 let života sežeru ve spánku bůhví kolik pavouků a jednou tolik much...
Pravděpodobnost, že si ve specifické hospodě, která se už mnoho generací specializuje na jediný výdejní atrikl (tvarůžky a pivo), ony tvarůžky a pivo nedáte, je minimální. Při mém ohromném štěstí jsem si ale dokázala vybrat jediný týden, v němž má tato tvarůžkoidní a pivařská rodina dovolenou. Pivo a tvarůžky jsem si tenhle víkend nedala...
A díky mému štěstí (teď už tomu opravdovému) jsem také pokořila další pravděpodobnost - ožrala jsem si držku s jedním z mých rodičů. S maminkou. Zcela záměrně, z čista jasna, na odšroubovaných prknech naší (již několik týdnů dokončované) terasy. Po levém boku seděla moje skoro šedesátiletá opilá maminka, po pravém boku její téměř stejně stará opilá kamarádka Jarka. Po pravé noze seděla střízlivá Ája (můj pes) a po levé noze seděla střízlivá Keri (taky pes, ale ne můj). Na kulatém, vratkém stole se postupně shromáždily 4 viné lahve (ve kterých už nebylo po vínu ani památky), a všelijaké mističky po chipsech a crackrech, ze kterých je vám vždycky spíš špatně než dobře.
O tomto víkendu jsem zkrátka zjistila, že i malá pravděpodobnost může mít vysokou pravděpodobnostní hodnotu. Nětušila jsem, že půjdu na výlet, který bude postrádat smysl (kvůli tomu zavření a kvůli těm tvarůžkám a pivu, které jsem si nedala), a který mne přesto bude bavit. Netušila jsem, že budu v bouřce mezi blesky, na podivně rozpracované terase chaty číslo 69 (někdo mi řekl, že to číslo chaty je vrchol) chlastat se dvěma ženskýma, co si prožily své a co mají dohromady přes sto let, a bude mi nádherně.
Bylo mi nádherně.
Taky jsem četla, že je hodně pravděpodobné i to, že aspoň jednou za život způsobíte dopravní kolizi, která se po letech (ve vašich očích a ve vašem vyprávění) stane velkou dopravní nehodou. Stejně tak je (především pro mě) nesmiřitelným faktem, že za průměrných 80 let života sežeru ve spánku bůhví kolik pavouků a jednou tolik much...
Pravděpodobnost, že si ve specifické hospodě, která se už mnoho generací specializuje na jediný výdejní atrikl (tvarůžky a pivo), ony tvarůžky a pivo nedáte, je minimální. Při mém ohromném štěstí jsem si ale dokázala vybrat jediný týden, v němž má tato tvarůžkoidní a pivařská rodina dovolenou. Pivo a tvarůžky jsem si tenhle víkend nedala...
A díky mému štěstí (teď už tomu opravdovému) jsem také pokořila další pravděpodobnost - ožrala jsem si držku s jedním z mých rodičů. S maminkou. Zcela záměrně, z čista jasna, na odšroubovaných prknech naší (již několik týdnů dokončované) terasy. Po levém boku seděla moje skoro šedesátiletá opilá maminka, po pravém boku její téměř stejně stará opilá kamarádka Jarka. Po pravé noze seděla střízlivá Ája (můj pes) a po levé noze seděla střízlivá Keri (taky pes, ale ne můj). Na kulatém, vratkém stole se postupně shromáždily 4 viné lahve (ve kterých už nebylo po vínu ani památky), a všelijaké mističky po chipsech a crackrech, ze kterých je vám vždycky spíš špatně než dobře.
O tomto víkendu jsem zkrátka zjistila, že i malá pravděpodobnost může mít vysokou pravděpodobnostní hodnotu. Nětušila jsem, že půjdu na výlet, který bude postrádat smysl (kvůli tomu zavření a kvůli těm tvarůžkám a pivu, které jsem si nedala), a který mne přesto bude bavit. Netušila jsem, že budu v bouřce mezi blesky, na podivně rozpracované terase chaty číslo 69 (někdo mi řekl, že to číslo chaty je vrchol) chlastat se dvěma ženskýma, co si prožily své a co mají dohromady přes sto let, a bude mi nádherně.
Bylo mi nádherně.
7 komentářů:
Článek jsem nečetl, ale v rámci reciprocity zde také nebudu přispívat:)
Po pravdě jsem ho teda prolétl očima a když máš tak ráda tu statistiku, víš, že když Ty nebudeš mít žádný dům ve Španělsku a já dva, budeme mít v průměru každý jeden?:)
Ty jseš ale! Prej v rámci reciprocity, pche! Článek není vůbec o statistice a vlastně ani pravděpodobnosti, ale to bysis to musel přečíst:)
V rámci reciprocity a dobrých vztahů navrhuji, abychom si opět vzájemně přispívali do komentářů, neboť to pak může dopadnout tak, že se recipročně vymažeme z linků a Google nad námi opět začne vítězit:)
Dům ve Španělsku si nechej, já ho plánuju mít ve Francouzské Polynésii:)
80 let, jo? průměrná střední délka života v čr z roku 2002 je u žen 78,5 let, ale u mužů jenom 72,1 let.
na druhou stranu u mužů to číslo roste rychleji, nevím proč.
takže pravděpodobnost, že budeš mít vilu ve francouzské polynésii je o 6,7 let větší, než ondrova šance mít barák ve španělsku.
pravděpodobnost, že jednou budu bydlet ve vile tugendhat, je zhruba 3/10,000,000 (počet majitelů vily/počet obyvatel čr), ale výrazně se zvedne, když přestanu pít a začnu šetřit.
statisticky :)
Honzíku ty chceš bydlet ve vile Tugendhat? Na to se vyser. Takže můžeš pít a nemusíš šetřit:)
...to chleba:::to jsem netušil,,,že máš rád polorozpadlé zříceniny;))
ideální bude nepít tak dlouho, než našetřím, a pak tam udělat jednu pořádnou pitku, při které vila konečně a definitivně spadne. čímž jsem lišácky odpověděl oběma :)
pokud teda mezitím nespadne sama o sobě. to bych pak zase začal pít..
Předpokládám, že jestli se dopracujem k vile ve Spanělsku nebo ve Francii, nebude to ve věku po sedmdesátce..takže naše šance jsou vyrovnáné:)
A souhlasím, budeme si radši psát, protože ja tam moc cizích návštěvníků asi nemám:)
Okomentovat