Když jsem si hned po návratu z téhle pididovolené řekla, že o tom všem rychle musím napsat, abych to nezapomněla, nějak mi nedošlo, že nebude čas. A tak už je to pár týdnů, co jsme se z Tater vrátili zpět. Během těch pár týdnů jsme navštívili festival Colours of Ostrava, o kterém se bližší informace dozvíte určitě U Doda, mí milovaní rodičové stihli odjet na Djerbu (oni tomu říkají "do Afriky"), stihli se už i vrátit. Taky nám stihli postavit terasu, kterou Ondra Zoubek krásně prošpikoval svým profesionálním architektonickým a především kritickým pohledem, takže už ji budou přestavovat. Taky jsme stihli u nás na chatě grilovat a Lenička se naučila starat o další zvíře (kromě bratra, je to nyní také zvíře čtyřnohé - pes, můj).
No, ale přecijen jsme v Tatrách opravdu byli 4 dny. A ten poslední byl nejhorší a zároveň nejlepší, což se obvykle v životě stává (až moc často. třeba u zubaře. Vždycky je to hrozné, ale zároveň se člověku krásně uleví, že už to má za sebou...).
Ráno jsme vyrazili do doliny, odkud se stoupalo přímo do náruče dvoutisícovek. Bylo to fascinující. Slunce pražilo do zelench kopců, vítr foukal jak šílený...
Říkám si, jak je bohapusté a téměř nehorázné to chtít popisovat slovy. Čtvrtý den byl přesně takový: NEPOPSATELNÝ
No a já si jdu teďka lehnout, z okna budu poslouchat dunění zestárlých rockerů, kteří se posilněni alkoholem vybíjejí v útrobách brněnského výstaviště. No a pokud mne Roling Stones neuspí, půjdu za dvě hoďky otevřít svým dvěma (taky určitě podnapilým) kamarádům, kteří si dnes z mého bytečku udělají takový několikahodinový hotel. Ještě neví, že je vylifruju brzo ráno:))
Žádné komentáře:
Okomentovat