„B“ s půlkou tečky

To, jak moc umí být čas relativní, mi ukázal poslední půl rok na škole. Mám za sebou „praxi v médiích“, která mi zásadně a do puntíku překopala mé studentské nazírání na svět, mám za sebou bydlení s Matynkou, o které jsem zjistila, že je to vážně chlap (tedy pouze chováním velectění muži…), no a mám za sebou taky první státní zkoušku.
Mé představy o tom, jak se krásně obleču, budu nervózně stát před zkoušející komisí a blekotat cosi o logice konkrétního, se vytratily, jakmile mi bylo řečeno, že se na státnice chodí v riflích, že to budu psát na počítači, a že je to vlastně krátký proces, o kterém není třeba zbytečně přemýšlet. Přesto jsme naši (už několikátou) zkoušku dospělosti s Matynkou uchopili zodpovědně. Našňořily jsme se do ženských oblečků, na nohy navlíkly kozačky s podpatky, a vydaly se po kluzkých zmrzlých cestách (jako kozy na ledě) vstříc večeřismu, volkovinám a mackůismu.
Po dvou dnech stresového přemýšlení, které jsme prokládaly společnými obědy a tu a tam sklenkou vína, jsme dospěly k závěru, že neumíme psát glosy, že se umíme hezky obléknout, když se nám chce, že moc jíme a moc pijeme, že máme rády hru kámen-nůžky-papír, a že je za náma vlastně další etapa života. Už víme, jaké jsou státnice…
Necítím se líp, ani hůř, ale jsem b s půlkou tečky….

Čtyři hodiny ráno

Ve čtyři ráno dělají různí lidi různé věci. Já donedávna považovala tuhle nekřesťanskou hodinu za polovinu mého odespaného času, jenže ouha, ono se to lehce pozměnilo a já teď minimálně dvakrát týdně čtyřku na budíku s otrockou pravidelností shledávám, když se probouzím. Mám ale práci, a to je nadmíru pozitivní. Práci, která mě baví, která mi dala nový rozhled, která vyžaduje vstávání ve čtyři ráno a která mi nejde... Je chvilku po osmé a já přemýšlím, proč nesedím s lidma, které mám ráda, v hospodě, proč už jsem v pyžamu a chystám se spát, a proč su sakra tak strašně zodpovědná, že tuhle svou přípravu na ranní vstávání nemůžu vynechat...Už mám nachystaný chleba se sýrem.V ledničce, aby se to nerozhnipalo. A taky nějaký jogurt. Vlastně mám připravéné i oblečení včetně spodního prádla a ponožek (černých, aby mi nekoukaly bílé proužky zpoza bot). Vlastně si říkám, že nejsem normální... raději půjdu spát a ráno se budu těšit, že zase potkám babičku..