neděle 17. února 2008

"Perný" víkend


Tenhle víkend byl perný. Nejen tím, že jsem vypila strašnou spoustu toho nejlepšího vína, ale i tím, že se celý odehrával ve vesničce na Pálavě, v Perné:) Vždycky jsem si myslela, že na vesnici se toho nedá vůbec moc co dělat. Došlo mi ale, že je to pěkná blbost. Víkend mezi srdečnou rodinou Verunky, s Ryzlinkem, Tramínem, s cimbálovkou a procházkama po venku, bylo přesně to, co jsem potřebovala. A já za to Verunce moc děkuju.

Nebudu to více rozepisovat, mrkněte na obrázky. Je mi totiž zrovna dost bídně. Dost bídně na to, abych se o to s vámi dělila...
P.S.: Poprvé jsem použila svůj nový foťák, tak doufám, že to nedopadlo úplně hrozně. Na tu fotku, co tady vidíte, jsem mimochodem fakt pyšná:)!

úterý 5. února 2008

Na Hromnice o den více

Ne, že bych chtěla zprofanovat svůj svátek (ano, skutečně slavím společně s Hromnicema, ale pravdou je, že žádnou Hromnici neznám. A Nelu jen jednu). Hromnice slavily v sobotu a mě prostě přišlo, že tenhle víkend, potažmo začátek týdne, byl až moc dlouhý.

Rodiče mají pravdu. Vždycky. Opět jsem je neposlechla a nepřijela domů a dobře mi tak. Svátek jsem oslavila zvláštně. Nejprve nákupama a pak na Fed Cupu. Ještě před třemi roky bych se na tenis nikdy nešla dívat, teď na to mám ale zcela jiný pohled (někdy prostě za něco vděčíte bývalým partnerům:). Měla jsem lístky do prezidentské lože, což znamenalo, že se hezky obleču, učešu, upravím, budu si moct z blízka prohlídnout ministra Langera nebo pana Topolánka a pak si s nimi dám nějakou dobrou mňamku na rautu. Hezky jsem se oblékla, učesala i upravila. Na Langera jsem ovšem moc neviděla, Topolánek byl pro mě jen rozmázlý flek, kterého jsem si nejprve ani nevšimla, na rautu jsem zkusila tolik opěvované sushi, a málem se poblinkala. Mezi tuhle sortu lidí nepatřím. Mám ráda buřty na ohni, čučo a nedělní bábovku od maminky.

Od rána mi chodily smsky s přáníma a bylo to moc hezké. Jen pár lidí (zrovna těch, které máte nejraději) na mě zapomnělo, ale rozhodně jsem to nebrala tragicky, kdo by taky mohl tušit, že tak divné jméno má dokonce i své místo v kalendáři:) Má sestra mi volala asi půl hodinku před půlnocí (spala jsem), že se moc omlouvá, že zapomněla a chce mi to jako tím telefonátem kompenzovat. Jehehéé.

Vrátila se mi kamarádka z Afriky, po dvou letech. Zmizel nám z pokoje Robbie Williams (ne fyzicky samozřejmě), ozval se mi po dlouhé době někdo, od koho jsme žádné zprávy už nikdy nečekala.
Taky máme nový web deníku (však se klidně podívejte). Nejlepší na tom je, že máme nově u každého článku fotku redaktora. Jenže webmaster vzal fotky z našeho interního katalogu, kde nemáme tak úplně seriózní obrázky. Jak to dopadlo? Ehm... Pavel Mokrý měl u článku o tom, že borce přejel dvakrát vlak, fotku s rohama z párty v livinu. Já tam měla fotku v klobouku z pařby na Zlatniku. Fíla stál u pípy a čepoval škopek. A pak, že jsme seriozní deník:))

O víkendu jsem zjistila, že už pracuju na plný úvazek půl roku. Strašně to letí. Mějte se, jdu malovat...