VIP večer, krásné baby a mistr Vašut

První věc, která mne napadá k tomuto večeru je, že bych s sebou vzala všechny zralé muže, kteří hledají mladé (ale ne moc) ženy. Jenže takových můžu neznám moc. Zatím, samozřejmě (jelikož všichni teprve uzráváte:).

Nakonec jsme se tedy vydaly do haly Sareza s Matynkou, abychom okukovaly, jak budem vypadat, až nám bude třicet, budeme mít děti, kariéru a manžela. Kecám, jely jsme tam fandit naší (nebo spíš Matynčině) kamarádce z televize Evě, která se přihlásila do soutěže Pretty Woman. Ohákly jsme se, abychom působily mezi tolikou krásou patřičně. Jenže venku chcalo jak cyp.

Dostaly jsme lístky VIP. Moc jsme nevěděly, co to vlastně znamená. To jsme začaly tušit až když nás přiváděly pořadatelky nějakým bočním vchodem, přímo na plochu před podium. Myslely jsme si, že nás posadí k velkým stolům, které měly na sněhobílém ubruse pečlivě srovnané chlebíčky, chipsy, mísy, víno...ehm. Nebyly jsme asi až tak VIP jak jsme si myslely, a tak nám dali k dispozici dřevěné židle, které měly parádní výhled (bohužel i na ty chlebíčky. Slintací reflex funguje báječně, kdybyste nevěděli).

Zpestření večera přišlo v momentě, kdy jsem se dozvěděla, že akci moderuje Marek Vašut. Tohoto muže zn.Ideál považuju za nejcharizmatičtějšího chlapa v zemi. Samozřejmě jsem už (před lety) pochopila, že se nikdy náhodně nesetkáme, on mne nepozve na víno, nevezme si mě, a nebudeme mít spolu tři děti. Nevadí, aspoň jsem se na něj mohla koukat, bylo to taky fajn.

Jinak večer byl typicky missácký, zosnované scénky, přehlídka šatů, dovedností, trapné rozhovory, vystoupení Lenky Filipové, Vašo Patejdla a Muka, který se o mě zpocený otřel u baru, když čekal na pivo. Naše Evička vyhrála titul Pretty Woman internet, a my s Matynkou jsme sto pro věděly, že kdyby se usmívala více na podiu, vyhraje i celou soutěž. Jenže do smíchu ji nebylo, neboť byla už pátý den schvácená chřipkou a měla čtyřicítky horečky.

Až když soutěž skončila, pokračovaly jsme v pátrání po významu slova VIP na našich vstupenkách. Pořadatelé nás nahanali do VIP místnosti, kde jsme měli mít VIP privilegia. Ovšem na jednom z našich lístků bylo méně hesel VIP, a oni nás nechtěli pustit do tzv. místnosti obžerství. Nakonec se milá pořadatelka usmála a nasadila plastikový náramek (jak jinak než s heslem VIP) nám oběma. Mohly jsme jíst. Strašně moc.

Místnost byla malá, všichni v ní mlaskali a šlo to strašně slyšet. Všichni ti naparádění žrali kopcem, utírali si mastnýma rukama upocená čela a do přežvykování stíhali i mluvit. Bylo mi z toho divně. Šla jsem nám pro vinný střik a Matynka šla pro jídlo. Taky jí asi přešla chuť, takže přinesla meloun a sýr. Výborná kombinace!!! Pochutnaly jsme si a šly raději pryč.

A pak to přišlo. Ve vedlejší místnosti VIP stál on (Marek Vašut), držel cigaretu a bafal s Vašem Patejdlem. Napila jsem se pořádně vína a šly jsme za ním. Jstli čekáte, že jsme započali přátelskou konverzaci, tak nee. Jako VIP hosté (nebo jako puberťačky)jsme se s ještě více VIP účinkujícím vyfotili:)

No a pak už to šlo z kopce. Pily jsme, koukaly na Vašuta, lidi postupně odcházeli, dokonce zmizela osazenstvo nejvíce VIP stolu, kde měli nerozdělaný šampus. Tak jsme si dali. Evička dostala nějaké ceny, na které se ji ani moc nechtělo dívat, takže jsme šly postupně všichni domů. Bublinky nikdo nechtěl, tak to zbylo na mně... blbý. Musela jsem v šalině vypadat komicky. V šatečkách s flaškou v ruce. S Matynkou jsme se celou cestu bavily tajnou řečí. Přemýšlím, jestli jsme si během té konverzace vůbec rozuměly...

Tapak propo všepechnypy, ktepeřípi bypy sepe chtěpelipy něpekdypy zůpučapastnipit popodopobnepe apakcepe. Jepe topop fapajn, apaplepe mupusípitepe mípit typy lípistkypy VIP! Apa tapakypy Vapašuputapa:)

Pátek třináctého

No jo, přiznávám se. Dneska není ani pátek, a třináctého už taky bylo. Ale významem to prostě sedí. A i když nejsem zrovna ta, která na pátky třináctého věří, myslím, že po dnešku vznikne něco speciálního. Bude se to jmenovat pondělí osmnáctého a já budu autor (se rozumí, že mne budou muset všichni tiskaři dávat do kalendářů pod tohle datum, aby jako všichni lidi věděli, odkud vítr vane...).
Nuže. Dnešní den začal docela nevinně a mile (to tak pátky třináctého taky dělají, aby se maskovaly!). Probudila jsem se doma (rozuměj v Ostravě) a jela do práce až ráno (rozuměj do Brna). Navíc mne na nádraží hodil můj drahý (rozuměj Kit), takže se do Brna vyjíždělo příjemně. Představa toho, že nemusím na poradu, že si ráno zajdu pěkně přímo na pracovní schůzku, byla výtečná. Jenže právě tady někde začalo to podivné prochcané pondělí osmnáctého: člověk, který se mnou měl od jedenácti hodin vesele mluvit o rybičkách, nepřišel

1. měl vyplý telefon, takže jsem počkala deset minut navíc a pak trapně odkráčela
2. v redakci na mě nečekaly úsměvy a pozdravy, první věc zněla: "Nelo, od léta začíná novej lán, prostě budeš mít taky ty víkendový služby, co řikáš."
3. neříkala jsem nic, odešla jsem, navíc mi drbali do Eddieho Veddera
4. na mailu vzkaz od čtenáře: jak sakra můžete napsat něco o někom jako je Zuzana Antares (zjebal mi článek na tři takty), to jste novinář???
5. za pět minut došel Zbyňál a povídá mi: "Mám pro Tebe takovej Monkey Bussiens (už jsem věděla, že je hodně zle)." Když mi začal povídat, jak mě to bude ale nesmírně bavit, pokoušely se mně mdloby. Dostala jsem za úkol zkontaktovat Josefa Kolinského, jenž je poradcem rodiny Škrlových v kauze Aničky z Kuřimy a týraného Ondry. Do té chvíle (a ještě nějakých patnáct minut po ní), jsem nevěděla, kdo je Anička, nebo že se v pátek objevila kdesi Dánsku. Ano, připouštím, že na novináře, který by měl mít rozhled je to poněkud ostudné, ale já jsem přes víkend naprosto přeorientovaná na Ostravu a užívám si:)
6. pročetla jsem v rychlosti asi troje noviny, které mi to všecko zhrnuly, úkol zněl jasně: udělej rozhovor na půl strany
7. píšu tu hrůzu Leničce, zpráva se mi smaže dřív než ji dopíšu
8. volám pánovi. pán byl kupodivu příjemný, přes telefon jsem si udělala pár poznámek a domluvila focení
9. odjeli jsme fotit, zdrželi se tak hodinu, pán mluvil, mluvil hodně, dlouho a důrazně (ale aspoň nemlčel)
10. Medvěd ho vyfotil, na balkoně, kde měl ten pan kupu nedopalků a výhled na (prý kdysi krásné) posekané stromy
11. v redakci bylo rušno, na tři jsem měla být jinde, nestíhačka. Můj seriál asi brzy skončí. Schůzku jsem odvolala, abych psala rozhovor s tím chlapem
12. přišel nový rozkaz: nebude to rozhovor, udělej otvírák pro Prahu a pro nás taky, ale ať je jiný, jo????
13. Monkey Bussiness, do půl hoďky musím mít otvírák pro Prahu a hlavně i jiné zdroje
14. volám psycholožce, nechce se vyjadřovat
15. volám vedoucímu vyšetřovací komise, dozvím se, že už není hlavním vyšetřovatelem, že to přebral někdo jiný. ozývají se za ním dětské hlasy a smích. Myslím, že sedí na své zahradě za Brnem a griluje s rodinou nějaké steaky. Závidím mu.
16. nový vyšetřovatel už šel taky domů, mobil mi na něj nedají, mají to zakázané
17. volám psychologovi, nemůže se mi k tomu vyjádřit
18. pak makám na dalších sedmdesáti řádcích pro Brno, super, mám hlad
19. je sedm, dopisuju, opravujeme, občas se mi něco nelíbí, ale nic nezmůžu
20. je osm, hledám si telefonní kontakty na zítra, budu se modlit, ať něco domluvím
21. jdu na šalinu, ale ujela mi před nosem
22. jedu domů
23. jdu do Alberta, ale zavřou mi ho před nosem
24. jsem doma, dívám se do ledničky, ale můj nos nic nevyčmuchal
25. dávám se super večeři a vzpomínám na domov: na talíří se mi třepe kuskus, ledový salát a rajčátka. Otrhala jsem Olince trochu bazalku, snad to nevadí...
26. mizí mi postupně kontakty na ICQ, nerozumím tomu. Erika tam mám dvakrát. Asi už se dneska nemám s nikým bavit, jdu spát, ráno vstávám, do práce...

Lenny

Vždycky se mi líbilo jméno Lenny. Přiznávám, že to bylo hlavně kvůli JISTÉMU (speciálně pro slečnu Tlachovou:)) Krawitzovi, jehož jsem začala zbožňovat už za mých mladých let:)
Tentokrát se ovšem nerozplývám nad sexy tělem a úžasným pohledem hudebního mága, nýbrž je v mém zaměření zcela někdo jiný. Ano, přiznávám, je to opět chlap...

Tenhle ale měří jen pár centimetrů, je na světě jen pár měsíců a ke všemu se narodil taky osmnáctého, jako já:) Je to můj malý synovec, Lenny, který nosí pleny a poprvé spatřil světlo světa 18.4.2007, a i když vás to třeba vůbec nezajímá, já mám radost, že už jsem po druhé (skoro) teta.

Cesta z města: fotogalerie

Aby všichni viděli, že jsme tam fakt byli:)

Aby všichni viděli, že jsme tam nejen byli, ale i pařili

Aby všichni viděli, proč jsme tam vlastně byli

Aby všichni viděli, že jsme Češi:)

Cesta z města: Pearl Jam, Linkin Park a Polsko jako bonus:)

Výlet jsme spáchali ve čtyřech: Lenička, Peťa, Ondra a já. Zpočátku jsme si užívali komorní atmosféry doplněné poklidně hučící klimatizací Dobešovic Opelu Astra. Až do Bohumína to byla téměř rodinná idylka - Peťa řídil, Lenička se způsobně koukala do mapy a s milým úsměvem na rtech svému bratrovi radila odbočky. Já a Ondra jsme seděli vzadu a cpali se svačinkama z domu (on měl sýrový loupák a já suchý rohlík, pche!).


Cestou necestou
Bohumín je ale komplikované město, a tak se idylka vrátila do tradičního normálu - bloudili jsme a nemohli najít hranice. Lenka řvala na Peťu svým obvyklým "Petře!", Peťa hučel a nadával. Jen já a Ondra jsme zachovali poklidný ráz výletu a ládovali se řízkama, které Lenča ráno usmažila (líbí se mi, jak se u ní začínají projevovat ty mateřské rysy:).

Atmosféra se uvolnila až se známou cedulí CLO-ZOLL, kde na nás z okýnka celníků vykoukl podivuhodný muž, který nám začal obhlížet střídavě občanky a obličeje: "Kde jest Ondra Hruda? Šukam, aah, už vidim. A Lenka? Ehm, Nelka? A co Petřžik?" předpokládám, že s námi chtěl být pan celník kamarád...

Polsko je úžasná země. Přímo libující si v malebných vesnicích, rozlehlých pláních, neznačených cestách a několik let stabilně zavedených objížďkách... Měli jsme jet totiž po krásné nové cesté číslo 78, která nás měla dopravit až téměř na místo. Nakonec bylo na téhle trase více objížděk než dopravních značek.

Když jsme dorazili do města (zapomněla jsem název, ale poznala jsem, že je to město, protože už se všude nepásly krávy odpadky už nebyly seskupeny před domy v obrovských černých pytlích, ale dřímaly v popelnicích, jak je tomu třeba u nás, nebo v jinén civilizované zemi), skoro jsem si připadala jako součást skvostného snímku Pianista. Vlastně mě párkrát napadlo, že se ten film možná točil tady... Uvažuju, jak to specifikovat, abych žádného polakofila neurazila... ehm. No, brrrr, uf. Předpokládám, že město investovalo většinu svého rozpočtu na jiné aktivity než bylo omítnutí polorozbořených domů či nákup poněkud modernějších vozů hromadné dopravy, než jaké jsme měli tu čest spatřit. Místní také (dle mého uvážení) pravidelně dostávají na členských schůzích bytových družstev (mají v Polsku bytová družstva?) plechovku s barvou (každá rodina si vybírá barvu dle uvážení - zelenou, modrou, fialovou, růžovou nebo žlutou a oranžovou). takto získané krycí materiály pak použijí k vyzdobení balkonu ve velkém panelovém domě. Bohužel, může se stát, že si zrovna sousedé oblíbí stejnou barvu, což dozajista ničí celkový dojem z neuspořádané architektonické malebnosti. Jak to vypadá v praxi, to uvidíte po víkendu, kdy vám tady dodám originální fotečky.

Podivné kruhové objezdy ve tvaru fazolí bez výjezdního značení nám taky daly docela zabrat. Často jsme na ně najížděli, několikrát je objížděli a pak zase vyjížděli (konečně jsem asi přišla na to, proč mě tak strašně bolel žaludek, až se mi chtělo blinkat).

Pivo, párek a zpocení lidi
Místo koncertu, které bylo výrazně vytučněno na naši vstupence prakticky vzato neexistuje. Jedná se o jakousi podivnou čvrť s názvem Chorzów, která se pyšní...pyšní se, no stadionem samozřejmě. Stadion Slaski (musíte si pro správnost dodat nad S čárku a pod A takový ten háček, což pomáhá Polákům ukázat přesná místa, kde je třeba začít šišlat) je velký stadion, který pojem až 50 tisíc nadšenců. Má taky před svým vchodem obrovskou ceduli, která místním návštěvníkům ukazuje, jak by mohl stadion vypadat, kdyby se našel nějaky multimilardářský investor.

Když jsme tam dorazili my, tak byli před vchodem dlouhatánští lidští hadi, občas se točící v obřím chumlu. My jsme se samozřejmě postavili do toho nejpitomějšího chumlu, takže trvalo asi hodinu, než jsme se dostali dovnitř (k pivu). Zážitek z toho, že mě někdo ošahával při vstupu jsem ani neměla, protože jsem nic nepašovala (krom krabičky s orbitkama a krému na ruce). Horší to měli kluci, kteří se rozhodli, že nebudou podporovat tvrdou polskou měnu, a vezmou zásoby z domu (rum, český). Malé skleněné lahve si strčili pod trenky (marně přemýšlím, proč z toho byli tak nadšeni) a vrhli se k proclení. Prošlo jim to.

V další fázi jsme pili pivo (krom Leničky, která opět odskákala svůj úděl mladšího sourozence a byla donucena řídit cestou zpět), jedli párek a koupili si gazovitou (čti: perlivou) vodu. Polští pořadatelé jsou divní. Nedovolili nikomu vršek na pití. Dokonce ani když si člověk koupil vodu za pět zlotych u nich ve stánku. Vršek mu vždycky sebrali. Uvažuju nad tím, jestli nemají nějaké speciální sběrny, jinak si to totiž neodvedu vysvětlit.

Po malé peripetii, kdy Peťu málem vyhodili z koncertu (chtěl dát organizátorům ochutnat ruma), jsme se probojovali až do útrob stadionu. Útroby jsou tím správným pojmenováním... Bylo tam horko, dusno, všude lidi a poláci, ze kterých čpělo vypocené pivo...

Kdo neskáče není Čech
Od pěti hodin startovala prakticky taková večeře o třech chodech. Nejprve předkrm v podobě velmi zajímavé polské rockové partičky KOMA, pak Linkin Park a na závěr to nejlepší - Pearl Jam.

U Komy to byla ještě pohoda. Kolem se motali nadšení polští fanoušci, kteří šišlali do rytmu spolu s frontmanem, který mi připomínal Karla Svobodu. Během příprav stage pro Linkiny se na ploše objevila řada teenagerů, díky kterým jsme neměli větší problém s výhledem. Až tedy na podivného týpka, co měl sebou dvě podivné baby (vypadaly tak "lehce"). Týpek (vypadal jak T-Bag) jednu z dam neustále ojížděl, povaloval a ochmatával, což pro nás, stojící za ním, nebylo dvakrát příjemné. Zážitky z koncertu po hudební stránce vám dozajista lépe přiblíži Peťa. Pokud chcete inteligentní humor, tak zkuste Ondru.

Musím přiznat, že jsem nevěděla, jak se s tak velkým koncertem a tolika lidmi poperu. Přestože jsem neuměla texty zpaměti a nevěděla jsem po zabrnkání prvních třech akordů, co se bude zrovna hrát, bylo to úžasnééé. Dokonce tak moc úžasné, že jsem (ačkoliv jsem šla do hajan kolem třetí ráno), vstávala už brzy v osm, abych vám o tom všem mohla konečně napsat.

Stručně a jasně, Pearl Jam budou vždycky stát za to, aby je člověk viděl na živo. Linkin Park je skupina, před kterou dodatečně smekám, protože mít v kuse hodinu tolik energie a sil, kolik předvedli, je o život. Navíc Chester, Mike jsou fakt dobří a Eddie Vedder byl i je kunďák.

S(t)rany

Včera jsem byla s tímhle (šéfredaktor jihomoravské divize VLP) a tímhle (šéfredaktor Brněnského deníku) na obědě. Nevím, jak na to přišli, ale tvrdili mi, že studovat politologii je prý hrozná švanda. Nutno podotknout, že jeden z nich pět let předstíral studium žurnalistiky na Karlově Univerzitě v Praze, a druhý si dodnes rád hraje na filozofa.
Už před státnicema jsme se s Matynkou domluvily, že všem podezřívavým bytostem, pro které je politologie jen pseudovědou vycházející z občanské nauky, ukážeme, jak těžké to máme (jsme měly a snad už v této rovině NEBUDEME nadále mít).

Takže moji milí, abyste si čichli k vědě, jenž se zrodila spolu s Cicerem a Platónem, koukejte, studujte a obohaťte se. Tohle je první a poslední seriál, dnes na téma politické strany EU, mikrostátu a samozřejmě velkých velikánů, jakou je Bushova planina (USA) a Putinova domovina (RF). Všechny zkratky (pokud to nebudou celé názvy) pocházejí z osmatřiceti zemí, ale jejich rozepisování v rodném jazyce či transliteraci do češtiny jsem předem vyloučila (Upozornění: písmenka i celé souspímenkovatí se může opakovat. Je to jako v písmenkové polívce):

• Whigové, Thoryové, Konzervativci, Liberálové, Liberální Unionisté, Nezávislá Labouristická strana, Labour party, UKIP, SNP, PC, Sinn Féin, CG, Fianna Fail, Fine Gael, CT, LP, CP, PD, PN, LP, UPM, PDN, PN, CP, DP, LP, MNP, MLP, AD, SFIO, PRRRS, PCF, URD, PDP, MRP, CNIP, RPF, UNR, FGDS, CD, UDVéR, RPR, PS, CDS, UDF, UMP, UND, Campora Liste, Medicin Liste, MUD, UNAM, RFM, UPM, PL, POB, PC, PCB-KPB, REX, VNV, VU, CVP-PSC, PVV-PLP, BSP-PSB, FDF, RW, CVP, PSC, PVV, PLP PFF, PRL, SP, PS, AGALEV, ECOLO, ROSSEM, MCC, ARP, CHU, KVP, SDAP, PvdA, VVD, CPN, CDA, D66, BP, PPR, SP, LPF, LN, DP, CSV, LSAP, KPL, ADR, CSVP, VU, FBP, FL, SAP, Fp, Hp, Bf, Kp, MpG, Kd, Nd, Cp, M, Vp, SD, RV, V, KF, FvP, DFP, CD, KrF, KD, KP, SF, DR, Hoyre, Venstre, DNA, Bp, KrF, NKP, SF, SV, FrP, Sp, Finská strana, Švédská strana, Mladofinové, Starofinové, SDP, SFP, KESK, LKP, KOK, SKP, SKDL, VAS, KD, VIHR, AF, FSF, SF, KF, AB, SK, S, VGF, CDU/CSU, SPD, FDP, Sjednocení 90, zelení, PDS, SDAP, KVP, CSP, Velkoněmecká národní strana, KPÖ, ÖVP, SPÖ, FPÖ, LIF, Zelení, FDP, KCVP, SPS, CVP, BGBP, SVP, PdA, EAJ/PNV, Regionální liga, republikánksá levice, PSOE, CEDA, ERC, FE, JONS, PCE, FAI/CNT, FETy dela JONS, UCD, AP, PP, CiU, CC, BNG, PCP, PSD, PPD, PS, PP, CDS, CDU, BE, PRD, PPM, AND, PLA, ND, CNA, ND, IDN, Ordina, PS, PD, CDA, RD, GUPI, Svatojuliánské 21.století, PSI, PPI, PLI, PNF, PCI, PR, PSDI, PRI, DC, MMI, MSI, Dům Svobod, Olivovník, PdCi, UDEUR, Ri, SDi, FI, LN, Pól svobody, ´Pól dobré vlády, UDS, PDCS, PCS, PSDIS, PSS, PPDS, RCS, MD, PD, SEKE, KEKE, Strana svobodomyslných, Agrární strana Řecka, EDA, ES, ERE, EK, EDIK, ND, PASOK, KKE, EA, Národní šik, AKEL, Vlastenecká fronta Kypru, EDEK, DISY, DIPA, DIKO, ADISOK, KED, KISOS, ČNS, ČNSS, ČSL, RSZML, ČSDSD, KSČ, SNJ, NSP, NF, OF, KDU-ČSL, HSD-SMS, SPR-RSČ, ODS, ODA, US, DEU, US-DEU, SZ, ČSSD, SNS, HSLS, KSS, SNS, SMK, KDH, SDL, VPN, KZDS, ODÚ, SDK, SOP, SDKÚ, SMER, HZDS-LS, HZD, ANO, ZSL, SD, Solidarita, PSL, UW, PC, UP, AWS, OP, PiS, KNP, EP, FKGP, NEP, MÉM, MNFF, MSZMP, MDF, MIÉP, SZDSZ, Fidész, MSZDP, MSZP, Fidész-MPP, SLS, JSDS, SKJ, SSS, SDZ, SDS, SDS/SDSS, DEMOS, LS, DSS, DeSUS, LDS, SMS, SLS, SNS, LSDP, LVLP, LKDP, LKP, Hnutí jednota, Sajúdis, LŽP, LDDP, TS-LK, NS, LLS, DP, LDS, LRS, LSDSP, LKP, LDDP, LNNK, LZS, KDS, LC, Samnieks, TP, LSDA, LPP, JL, ZZS, LZP, EKP, ER, ESDIP, ELDP, EMKE, EKDE, EKRE, EVKE, KE, K, ERL, Res Publica, LDPR, KPRSFSR, KPRF, Volba Rusko, APR, Jabloko, Náš dům Rusko, Jednota, SPS, Jendota - Medvěd, Vlast, SSS, JuL, SHO, SRS, DEPOS, ZAJEDNO, Demokratická opozice Srbska, BSP, SDS, DPS, BZNS, NS, BBB, ODS, EL, ONS, NDSV, Za Bulharsko, NDP, PZU, SDPU, RUCH, SPU, SellPU, KPU, NDP, SDPU, Hromada, PSPU, Naše Ukrajina, BLOK, Za jendotnou Ukrajinu, Rumunský domov, Strana jednoty Rumunů, Strana velkého Rumunska, Hnutí za Rumunsko, Fronta národní spásy, CDR, DS-FNS, SDSR, Republikáni, Federalsité, Národní republikáni, Whigové, Demokraté, Konzervativci, Liberálové, CP, LP, CCF, SCP, RP, BQ.

A to je vše, přátelé....

Popříjezdové zklamání

Jen tak mimochodem: Pan Stehlík měl pravdu. Pan Stehlík je velmi zkušený muž (ve všech oblastech! A není to ten pták), který má rád Brno, Zbrojovku, pivo, focení, pěkné baby, všechny baby, Hermiho a svoji (prý velmi trpělivou a chápající) ženu, se kterou je šťastně ženat již mnoho desítek let. Dnes za mnou přišel do našeho oficírského kutlochu v práci a sdělil mi, že Brno, Ústí a Ostrava mají nejhorší ovzduší v republice. Jindy bych se patrioticky bila za své rodné město a hájila jeho kyslíkové kvality, ovšem nějak jsem nemohla začít argumentovat. Asi to bylo znamení, protože po mé rozporuplné cestě domů jsem se na Svinově nadechla a (i přes veškerou mou alergii a téměř neprůchodné nosní dírky) ucítila nehorázný puch. Byl to podivný nakyslý, hnilobný smrad. A to jsem prosím vystoupila na (Ostraváci pochopí) na Svinově! Nedej bože, kdybych se uráčila projít kolem Švermy...Chjó, bydlím ve městě plném smogu...:(

Jen tak mimochodem 2.: jdu spát, věřím, že se ráno probudím do velmi příjemného, svěžího ostravského dne:) (vím, že bude třicet stupňů, na zdechnutí, smrad jak cyp a všude se budou potit lidi, ale chtěla jsme mít hezké sny...)

A je to venku!

Mé "B s půlkou tečky" má bratříčka (nebo možná sestřičku:). Jmenuje se "C s půlkou tečky" a s Béčkem (jak svého prvorozence familiárně nazývám) tvoří dokonalý pár. Musím říct, že Céčkův příchod na svět byl opravdu těžký. Půlka tečky se ne a ne dostat ven, dala hodně námahy, slz a potu. Rodit se začala už v lednu, ale všechno to finišovalo minulé pondělí.
Na příchod nových radostí nás ale čekalo více (o to silněji jsme my prvorodičky a prvorodiči všechno prožívali). O to větší pak bylo zklamání, když se někteří dozvěděli, že to byl teprve planý poplach (nevím, proč se s tím dělají takové cavyky). Ovšem, jak své soukmenovce neustále přesvědčuji, není kam spěchat (se mi to povídá, když už mám klid). Oni ti parchanti aspoň pořádně uzrajou, a pak to půjde ven jedna báseň!

P.S.: Mimochodem dalšího bobka do rodiny plánuju zase až za dva roky... Ale na něm se začne pracovat teprve v říjnu:). A věřte nevěřte, mám už vymyšlené jméno! (ano, bude začínat na "M")...

P.S 2.: Matynko (tato moc šikovná slečna má termín v lednu, ono se totiž ukázalo, že to byly dvojčata, takže doma má už půl roku Baka, teď v pondělí si se mnou střihla další akci, ze které vzešla pěkně těžká holčička La, a v lednu má termín ještě na Ř, na takové nedochůdče blbé.), budu držet palce a jdu Ti pak za kmotru, ju?! MTR