Pátek třináctého

No jo, přiznávám se. Dneska není ani pátek, a třináctého už taky bylo. Ale významem to prostě sedí. A i když nejsem zrovna ta, která na pátky třináctého věří, myslím, že po dnešku vznikne něco speciálního. Bude se to jmenovat pondělí osmnáctého a já budu autor (se rozumí, že mne budou muset všichni tiskaři dávat do kalendářů pod tohle datum, aby jako všichni lidi věděli, odkud vítr vane...).
Nuže. Dnešní den začal docela nevinně a mile (to tak pátky třináctého taky dělají, aby se maskovaly!). Probudila jsem se doma (rozuměj v Ostravě) a jela do práce až ráno (rozuměj do Brna). Navíc mne na nádraží hodil můj drahý (rozuměj Kit), takže se do Brna vyjíždělo příjemně. Představa toho, že nemusím na poradu, že si ráno zajdu pěkně přímo na pracovní schůzku, byla výtečná. Jenže právě tady někde začalo to podivné prochcané pondělí osmnáctého: člověk, který se mnou měl od jedenácti hodin vesele mluvit o rybičkách, nepřišel

1. měl vyplý telefon, takže jsem počkala deset minut navíc a pak trapně odkráčela
2. v redakci na mě nečekaly úsměvy a pozdravy, první věc zněla: "Nelo, od léta začíná novej lán, prostě budeš mít taky ty víkendový služby, co řikáš."
3. neříkala jsem nic, odešla jsem, navíc mi drbali do Eddieho Veddera
4. na mailu vzkaz od čtenáře: jak sakra můžete napsat něco o někom jako je Zuzana Antares (zjebal mi článek na tři takty), to jste novinář???
5. za pět minut došel Zbyňál a povídá mi: "Mám pro Tebe takovej Monkey Bussiens (už jsem věděla, že je hodně zle)." Když mi začal povídat, jak mě to bude ale nesmírně bavit, pokoušely se mně mdloby. Dostala jsem za úkol zkontaktovat Josefa Kolinského, jenž je poradcem rodiny Škrlových v kauze Aničky z Kuřimy a týraného Ondry. Do té chvíle (a ještě nějakých patnáct minut po ní), jsem nevěděla, kdo je Anička, nebo že se v pátek objevila kdesi Dánsku. Ano, připouštím, že na novináře, který by měl mít rozhled je to poněkud ostudné, ale já jsem přes víkend naprosto přeorientovaná na Ostravu a užívám si:)
6. pročetla jsem v rychlosti asi troje noviny, které mi to všecko zhrnuly, úkol zněl jasně: udělej rozhovor na půl strany
7. píšu tu hrůzu Leničce, zpráva se mi smaže dřív než ji dopíšu
8. volám pánovi. pán byl kupodivu příjemný, přes telefon jsem si udělala pár poznámek a domluvila focení
9. odjeli jsme fotit, zdrželi se tak hodinu, pán mluvil, mluvil hodně, dlouho a důrazně (ale aspoň nemlčel)
10. Medvěd ho vyfotil, na balkoně, kde měl ten pan kupu nedopalků a výhled na (prý kdysi krásné) posekané stromy
11. v redakci bylo rušno, na tři jsem měla být jinde, nestíhačka. Můj seriál asi brzy skončí. Schůzku jsem odvolala, abych psala rozhovor s tím chlapem
12. přišel nový rozkaz: nebude to rozhovor, udělej otvírák pro Prahu a pro nás taky, ale ať je jiný, jo????
13. Monkey Bussiness, do půl hoďky musím mít otvírák pro Prahu a hlavně i jiné zdroje
14. volám psycholožce, nechce se vyjadřovat
15. volám vedoucímu vyšetřovací komise, dozvím se, že už není hlavním vyšetřovatelem, že to přebral někdo jiný. ozývají se za ním dětské hlasy a smích. Myslím, že sedí na své zahradě za Brnem a griluje s rodinou nějaké steaky. Závidím mu.
16. nový vyšetřovatel už šel taky domů, mobil mi na něj nedají, mají to zakázané
17. volám psychologovi, nemůže se mi k tomu vyjádřit
18. pak makám na dalších sedmdesáti řádcích pro Brno, super, mám hlad
19. je sedm, dopisuju, opravujeme, občas se mi něco nelíbí, ale nic nezmůžu
20. je osm, hledám si telefonní kontakty na zítra, budu se modlit, ať něco domluvím
21. jdu na šalinu, ale ujela mi před nosem
22. jedu domů
23. jdu do Alberta, ale zavřou mi ho před nosem
24. jsem doma, dívám se do ledničky, ale můj nos nic nevyčmuchal
25. dávám se super večeři a vzpomínám na domov: na talíří se mi třepe kuskus, ledový salát a rajčátka. Otrhala jsem Olince trochu bazalku, snad to nevadí...
26. mizí mi postupně kontakty na ICQ, nerozumím tomu. Erika tam mám dvakrát. Asi už se dneska nemám s nikým bavit, jdu spát, ráno vstávám, do práce...