Ne, nebudu zavádět podivné praktiky spojené s tím, že bych vždycky v pátek v noci psala sesumírování celého předcházejícícho týdne (nejsem Hatlapatka). Tenhle týden byl ale výjimečný. Svou šíleností ovšem. A abych z toho nezešílela sama, musím se přece podělit:)
...tento týden jsem měla třikrát otvírák na jedničce (otvírák je úvodní článek a jednička je úvodní stránka novin). Fíla mi neustále říkal, jak je to super, já jsem to za super vůbec nepokládala. Jednička pro mne znamená stres, pojeby na poradě, pozdní příchody domů a nervózní hledění do redwebu
...tento týden jsem poprvé ochutnala burčák z brněnských vinných slavností a následně jsem kvůli němu lítala pořád na záchod (ne, nebylo to kvůli čůrání).
...tento týden taky začala škola (ano, stále ještě chodím do školy), stihla jsem si zajít na studijní oddělení, nechat si orazítkovat potřebné dokumenty a (hurááááá) vyzvednout si diplom. Paní referentka mi ho nejprev ukázala, jako jestli to sedí. Z podivně okousaného papíru na mne koukalo moje jméno, hezky tučně vytištěné. Paní referentka mi řekla, že ten papír nikdo neokousal, ale že je vyrobený z ručního papíru.
... tento týden jsem nešla z práce dříve než v osm. Tedy vyjma jediného dne, kdy jsem utekla (a to sloveso naprosto sedí) z práce k holiči, což je vlastně taky událost, protože (kdo mě zná, tak to ví), se zásadně nenechávám stříhat, v kadeřnictví jsem byla asi desetkrát v životě a nemám z toho vrcholný požitek, jako většina mých známých slečen.
... tento týden jsem se rozhodla, že budu zase malovat a kreslit, tedy dělat to, co normální lidé nedělají, protože na to nemají čas. Já nejsem normální a nemám čas vůbec, ale přesto jsem si řekla, že do toho sakra půjdu, mým prvním výtvorem bude obrázek pro dav malé a moc šikovné kluky, Juliuse a Sebastiana a moc se na to těším
...Tento týden utekl z brněnské ZOO pavián. Já vím, moc to se mnou nesouvisí, ale chtěla jsem to tu zařadit, protože to nebohé zvíře je bez domova skoro celý týden a pořád jej ještě nenašli. Tenhle pavián je borec. Vydal se z klece přímo na pole a do chatařské oblasti a já si myslím, že si tu procházku užívá se vším všudy. Včera jsem přemýšlela o tom, že bych mu vlastně přála, aby utekl někam daleko, třeba do Tater, a tam si žil někde na úpatí hory a žral si svoje lístečky a ovocné plody (třeba borůvky).
... ty borůvky mi evokovaly bokůvky. Samotné slovo bokůvky ale nic neznamená, takže to upřesním. Včera měl rozlučku náš kolega Petr Bokůvka, který se po dvou letech rovnostářské tyranie rozhodl změnit povolání... odešel překládat (ale ne žádné vagony nebo tak. je to angličtinář)
... už mám služební telefon. I bez krabičky. Mám svých padesát volných minut a sto smsek. Krásné možnosti pro novináře...
... tento týden jsem (opět) nestihla Noru. Místo toho, abych teď do sebe u kamenného stolu házela jeden škopek za druhým, sedím doma a dělám to, co jsem tenhle týden dělala zhruba dvanáct hodin denně. Píšu a čumím do monitoru.
... celý týden završím pondělím, protože ten den jsem byla s Olinkou na Medvídkovi, který mne nadchl, rozesmál, rozplakal i potěšil. A hlavně jsem si uvědomila, jak se věci mají. Že když je vám špatně, nemůžete ráno jíst a večer usnout, tak je to proto, že nevíte, kdy to trápení skončí. Ta nevědomost je tak definitivní, že se nedá nijak obejít, a vy přemýšlíte, kde se stala chyba, co jste udělali špatně a proč je to všechno najednou jinak. Poslední věta toho úžasného filmu mi zní celý týden v hlavě a díky ní jsem těch pět dní přežila v relativní pohodě. Je to jednoduché:
"...někdy není v životě důležité pochopit, ale přijmout..."
P.S.: jestli je na vás tenhle příspěvek moc filozofický, podivný, nečitelný, klidně se ptejte, ráda pomůžu:) no a veřejně slibuju, že příště už to bude zase vtipné:)
