Pětkou...

Na chatu jezdím tramvají číslo pět. Jezdím tam často a sama. Naši i ségra mají auto, já ne, takže pětka je mé jediné spojení s Krásným polem. Pětkou jezdí kromě mě i spousta sousedů, kamarádů a lidí, které od malička potkávám. Když jsem byla malá, babička mi vždycky vysvětlovala jak se pětka křižuje a že musíme čekat, dokud nepřijede od naproti druhá tramvaj. Teprve pak se jede dál. Čekat na křižování byla moje nejoblébenější pasáž z cesty na chatu.

Teď už asi nebude....

Můj vlak měl v pátek hodinové zpoždění a mamka pro mě jela na nádraží autem. Pětkou jsem nemusela. Ale jeli v ní jiní. A možná zrovna ti, které jsem od malička znala...