Všichni mi nadávají, že jsem tady dva měsíce nic nepsala. Marně jim vysvětluju, že mi na psaní nezbývá žádný čas. Pravda, minulý týden jsem sice měla volno a týden jsem nemusela chodit do práce, nicméně jsem nezažila závratně zajímavé věci, které by se hodily na nějaký závratně zábavný post. Pokud bych měla zrekapitulovat svůj život za poslední dva měsíce vypadalo by to asi následovně:
- bylo mi hrozně
- bylo mi hezky
- oslavila jsem Silvestra na místě, kde jsem něměla být (ani původně, ani zpětně, když to zhodnotím)
- bylo mi hrozně
- zhrošila jsem se v práci a to tak důkladně (nedělám věci jen na půl, abyste věděli), že si toho všimli nejen editoři, ale taky já. Možná se to zdá divné, ale v důsledku toho, že to vím já, je to úplně na hovno. Nechci svou práci dělat na půl nebo blbě. Pokud by to mělo pokračovat, tak raději ať to nepokračuje
- bylo mi hrozně a fajn a učila jsem se na pitomou zkoušku o dorozumívání lidí, která nemá hlavu ani patu. Pokud se musíte učit o tom, že dorozumívání je ztělesněním paradigmatické osy světů slov, je něco v nepořádku. Tahle zkouška je v nepořádku
- můj dvanáctiletý pejsek je rozpáraný skrz na skrz a znova sešitý. Operace dopadla dobře, ale řeknu vám, že pár dní a pár nocí na zemi, když vedle toho drobka ležíte, vám dá strašně sil. Uvědomíte si, co je v životě podstatné. Došlo mi, že práce ani škola to není... bylo mi hrozně
- strávila jsem týden se svou rodinou, zpočátku mi bylo krásně, pak mi došlo, že už jsem jiná, a že to nejde vrátit. To stejné jsem cítila o Vánocích... Něco se změnilo. Ale mami, Zdenku, Helenko, mám vás strašně ráda.
- dneska jsem po dlouhé době v práci. Ráno jsem si dala onu podivnou zkoušku a teď odolávám nástrahám redakční služby
Není to nijak zajímavé, a proto jsem tady nepsala už dva měsíce. Myslím, že mám hledací období. Ne, že bych hledala sebe (to už mám nějaký ten pátek za sebou:), hledám nějaký smysl toho všeho. A nechci, aby tenhle post vyzněl smutně. Rozhodně není smutný. Teď je mi totiž moc hezky. Moc hezky na to, abych se o to s vámi dělila...
Mimochodem mrkněte na fotečky mám tam zase pár přírůstků:)
Pearl Jam - Backspacer (2009)
před 14 lety
10 komentářů:
Víš, že slovo "nostalgie" je složeno z řeckých slov "nostos"-návrat a "algos"-utrpení, slovy Milana Kundery je tedy nostalgie utrpení způsobené neuhasitelnou touhou po návratu. To jen tak na okraj, nevím, jestli se to sem hodí, ale vzpomněl jsme si na to při čtení Tvého blogu.
Přemýšlím pořád, jak jsi to myslel. A nevím si s tím rady. Nostalgii někdy cítím, často. A Ty?
Tak jestli ses zhoršila v práci tak se zase zlepšíš, ale to neznamená že na Tebe bude Jezevec zlej a bude mluvit jako kanál a říkat třeba slovo kurva a vracet články k předělání. A jestli jo, tak se ho zeptej jestli už má hotovej ten článek na téma MATKOVÉ.
Mi stačí vyjít ven, když je hezky a vzduch voní jako na jaře, stačí mi, když slyším smích a opilé hlasy z vedlejšího pokoje, když vidím z okna děcka hrát fotbal, stačí mi, když si vzpomenu, že v ponděli to byl rok, co jsem se vrátil z Německa a uběhlo to jako voda (až teď jsem pochopil název toho článku:)),... a cítím tu neuhasitelnou (a nesnesitelnou) touhu po návratu...Ač v přítomnosti mám skoro vše, toužím po minulosti..
Asi neni dobra doba.. ale ver mi ze v tom proste nejsi sama..
nelinko, věř, že každej má podobný období, jen to třeba nedává tak najevo a pere se s tím někde o samotě sám... a teď... co je vlastně horší?
jsem rad, ze jsi Neli pres vsechno dobre i spatne spokojena, a vzdycky Te radi uvidime..
K tem navratum a hledani..ja si to predstavuji, ze spis nevime, jestli chceme zit v kruhu, kdy vime co bude a co nas ceka..nebo vest zivot po pomyslne primce kupredu (myslim, ze to mam taky z Kundery)
jj, máš to z Kundery, resp. z NLB, akorát tam se píše, že v kruhu chce žít pes:D
MTR, i pres hledani a desorientaci a nepochopeni a nezarazeni (vim, v ktere fazi jses, a jak se v ni citisú, jsem s Tebou, Helik
Okomentovat