Konec světa

Žádný se zatím samozřejmě nekoná:) Jen jsem se o víkendu hrabala ve starých mailech a vzpomínkách. Taky jsem přemítala nad tím, kdy naposled jsem básnila. Zjistila jsem, že je to už opravdu dlouho... A tak jsem se po dlouhém rozvažování rozhodla, že tady jeden produkt (nemůžu uvěřit, že takovým odporným pojemnováním báseň nazýván), na kterém jsem se spolupodílela, dám... Třeba budu někoho inspirovat, třeba budu inspirovat sebe...

Konec světa:

Jsou dešťové kapky, které nestudí
A sluneční žár, co chladí.
Jsou dny bez oken
A bez dveří,
Jsou večery s tebou
a ty další, bez dechu
a bez tebe.

Jsou básně, které mne nenudí,
A babička stárnoucí, plná mládí.
Jsou princezny bez loken,
Vánoce, kdy nesněží.
Jsou večery, které mne zebou,
A ty další, bez dechu,
U tebe.

Jsem ve vzduchoprázdnu
Mezi dnem a nocí,
Jsem východní vítr
Vášnivého prohnutí
Jsem oprýskaný nápis Lásky
A satelit tvého milování

Z toho nevyváznu,
Bez Tebe a bez pomoci.
Jsem jako hořké vodky litr,
Které není vyhnutí
Jsem jako ve tváři vrásky,
Co objeví se z nenadání...

Jsi básnířka a kouzelnice slov
Jsi sochař a spojnice vesmíru
Jsi smyslná diva v nočním přítmí

Chutnáš po vánočním cukroví
Když se Tě dotknu
Snad nezmizíš