Přestože jsem strávila minulý víkend s papírem a tužkou v ruce, kterak si do dvou sloupečků (plus a minus) zapisuju důležité aspekty mé práce, nevyplynulo z toho vůbec nic (ostatně jako vždy, když něco potřebuju rozřešit). Takže nakonec jsem zkroušeně seděla zabořená v křesle s tím papírem v ruce, a koukala na dva sloupečky, které byly zaplněny samouřejmě úplně rovnoměrně. Mojí nerozhodnost a depresivní sklony přerušila až maminka: "co blbneš, to stresuješ kvůli brigádě při studiu?". Koukala na mě nevěřícně, jakože jsem spadla z višně (nebo možná i z nějakého vyššího stromu), a já na ni koukala taky nevěřícně, protože jsem nechápala, že mě nechápe. Pro mě to nebyla brigáda při studiu, pro mě to byl kariérní postup a růst, a další kolonka v životopise...
Nakonec se pomatená Nela rozhodla, že po dvou měsících opustí příjemné prostředí rockového rádia a zaleze do kukaně s dalšíma pošahanýma redaktorama zpátky do prostor jednoho prachobyčejného brněnského deníku. Neví, jestli to bude zvládat, neví, jestli ji to bude bavit (ono ekonomické téma přecijen není to pravé ořechové), no a neví jak stihne k tomu všemu napsat baklářskou práci a naučit se dvě stovky stránek o Machiavellim a stranickém systému Bosny.
A tak bez vyučování ve škole, s hromadou starostí, existenciálních problémů a s parádní chřipkou vstupuju do dalšího semestru!
Žádné komentáře:
Okomentovat