Vteřina

Minulý týden jsem šla domů z práce. Bylo pozdě, pršelo a těšila jsem se na horkou sprchu a postel. Přemýšlela jsem, jak se máš. Pak jsem potkala před domem borce. Měl na sobě upnutou kombinézu, čelenku a běžel. O půl deváté večer v děšti. Podívala jsem se na něj, naše oči se střetly. Usmál se a já taky. Byl mi moc sympatický. V hlavě jsem na vteřinu zapřemýšlela, jestli by stál za hřích. A v druhé vteřině mi došlo: přesně těmhle atletickým borcům jsme se společně vždycky smáli...