Přemýšlela jsem, kdy naposledy jsem slavila Velikonoce tak, jak jsem chtěla. Kdy jsem dostala přes prdel jen tak moc, jak mi to bylo příjemné, a kdy jsem si to užila... Letos to nebylo.
Velikonoce proběhly zcela tradičně, dostala jsem naplácáno paradoxně od členů jiné rodiny než té mé, ale předpokládám, že to nebude mít nijak významný vliv na mé zdraví v následujících 365ti dnech. Čokoládových vajíček a zajíčků bylo tak málo, že jsem je ani nemohla rozdat, beránek oschnul, protože jsem to nevydržela a den předem mu skalpovala pozadí (bylo chutné). Přiznávám, nijak mě to nepoznamenalo, k večeru jsem stejně jela zase do mého druhého domova - do Brníčka.
Na nádraží bylo hafo lidí (tak dvakrát víc hafo než obvykle), vetšina mužského pokolení měla ke krosnám a batohům připevněné pomlázky (tyče, tlusté větve a jakési oháňky, co pomlázku z Tesca vůbec nepřipomínalo) a evidentně svítili příjemnou alkoholově provrstvenou náladou.
Sedla jsem si, první úspěch. Potkala jsem Káju s její kamarádkou. Druhý úspěch. Kája se bavila s kámoškou a dala mi svých dvacet časopisů z nakladatelství Stratosféra. Třetí úspěch.
Vlakem se od Svinova linul alkoholový pach. První nepříjemnost. Nějaký vtipálek z vedlejšího kupéčka odmítl dát paní průvodčí lístek a poplácal ji svým klackem (tím s pentlemi) po zadku. Druhá nepříjemnost.
Jenže paní průvodčí měla evidentně blbej den...asi dost blbej, protože začala křičet, že ji ten ubohý koledník mlátí v pracovní době, že ji nedal lístek, a že ji ňáké hody, hody, doprovody vůbec nezajímají. Ve Studénce jsme zastavili. Parádní nepříjemnost. Paní průvodčí trvala na tom, že si ten surový pán s pomlázkou vystoupí a nepojede s námi dál... Pán si nevstupoval a my stáli. 3 minuty, 5 minut, 10 minut. Paní průvodčí se kasala, že zavolá policajty. Nakonec přišel pan strojvedoucí (poprvé jsem viděla strojvedoucího jinde než v lokomotivě) a začal tomu pánovi s pomlázkou domlouvat. Pán se omluvil, paní průvodčí hlesla: "Kdybych já nespěchala tak dom, tak vás vyperu, blbečku jeden pitomej". Jeli jsme po patnácti minutách dál.
Napadlo mne, že kdyby se ke zpožděním musel na nádražích hlásit i jejich důvod, znělo by to včera asi takto: Vážení cestující, omluvte prosím zpoždění vlaku. Paní průvodčí dostala velikonoční výprask, a žaluje koledníka z fyzického násilí na pracujících osobách. Upozorňujeme cestující...ohlášené zpoždění se může změnit...
Velikonoce proběhly zcela tradičně, dostala jsem naplácáno paradoxně od členů jiné rodiny než té mé, ale předpokládám, že to nebude mít nijak významný vliv na mé zdraví v následujících 365ti dnech. Čokoládových vajíček a zajíčků bylo tak málo, že jsem je ani nemohla rozdat, beránek oschnul, protože jsem to nevydržela a den předem mu skalpovala pozadí (bylo chutné). Přiznávám, nijak mě to nepoznamenalo, k večeru jsem stejně jela zase do mého druhého domova - do Brníčka.
Na nádraží bylo hafo lidí (tak dvakrát víc hafo než obvykle), vetšina mužského pokolení měla ke krosnám a batohům připevněné pomlázky (tyče, tlusté větve a jakési oháňky, co pomlázku z Tesca vůbec nepřipomínalo) a evidentně svítili příjemnou alkoholově provrstvenou náladou.
Sedla jsem si, první úspěch. Potkala jsem Káju s její kamarádkou. Druhý úspěch. Kája se bavila s kámoškou a dala mi svých dvacet časopisů z nakladatelství Stratosféra. Třetí úspěch.
Vlakem se od Svinova linul alkoholový pach. První nepříjemnost. Nějaký vtipálek z vedlejšího kupéčka odmítl dát paní průvodčí lístek a poplácal ji svým klackem (tím s pentlemi) po zadku. Druhá nepříjemnost.
Jenže paní průvodčí měla evidentně blbej den...asi dost blbej, protože začala křičet, že ji ten ubohý koledník mlátí v pracovní době, že ji nedal lístek, a že ji ňáké hody, hody, doprovody vůbec nezajímají. Ve Studénce jsme zastavili. Parádní nepříjemnost. Paní průvodčí trvala na tom, že si ten surový pán s pomlázkou vystoupí a nepojede s námi dál... Pán si nevstupoval a my stáli. 3 minuty, 5 minut, 10 minut. Paní průvodčí se kasala, že zavolá policajty. Nakonec přišel pan strojvedoucí (poprvé jsem viděla strojvedoucího jinde než v lokomotivě) a začal tomu pánovi s pomlázkou domlouvat. Pán se omluvil, paní průvodčí hlesla: "Kdybych já nespěchala tak dom, tak vás vyperu, blbečku jeden pitomej". Jeli jsme po patnácti minutách dál.
Napadlo mne, že kdyby se ke zpožděním musel na nádražích hlásit i jejich důvod, znělo by to včera asi takto: Vážení cestující, omluvte prosím zpoždění vlaku. Paní průvodčí dostala velikonoční výprask, a žaluje koledníka z fyzického násilí na pracujících osobách. Upozorňujeme cestující...ohlášené zpoždění se může změnit...
Žádné komentáře:
Okomentovat